ZVRAT V MÉM ŽIVOTĚ

 

Krásný den všem,

řada z vás, se kterými se pravidelně setkávám na lekcích jógy ví, že mi před nedávnem přišla do života významná událost. Jednoho červencového ráno jsem si přečetla na svém telefonu zprávu "bratr včera zemřel při autonehodě". Byl to můj přítel, partner, který boural a na místě zemřel. Můj život se otočil, převrátil, zastavil, zamrzl, vyprázdnil. Našla bych jistě mnoho dalších slov. 

Dnešní den využívám další z vln, kdy chápu a rozumím, proč se to stalo, kdy cítím ze srdce, že je vše přesně tak, jak má být, že jeho smrt je pro mě obrovskou zprávou a velikou lekcí. Právě v této chvíli píše mé Srdce a Ego spí. Právě v tuto chvíli dokážu procítit zprávy z Nebe, od něj, ze svého nitra. Právě v tuto chvíli cítím, že NAPROSTO VŠECHNO, CO NÁM PŘICHÁZÍ DO ŽIVOTA JE DOBRO. Protože kdyby to tak nebylo, tak se nám to či ono nestalo. Právě v tuto chvíli dokážu psát a vnímat naprosto jasně, že takhle je to správně. Děkuji za ni. Odešel Jan a přišla jeho sestra Jana. Díky ní a mnoha dalším přátelům vděčím za to, že mohu skládat zprávu, poselství, souvislosti, které jeho smrt přináší. Pro každého, komu vstoupil Jeník do života, je jeho smrt zprávou, přináší poselství, pro každého jiné. Začínám pomaličku odkrývat, co přináší mně a jsem za to nesmírně vděčná. Pomáhá mi vědomí, že smrtí naše existence nekončí. Přesně tak, jak říkám na našich společných lekcích, jsme nádherné světelné bytosti a těmi opravdu jsme. Jsme spojeni všichni se všemi a vším a díky jeho smrti mohu toto Vědomí Jednoty zažívat denně, když se zrovna mé Ego nepokouší o analýzu. 

Pár dní po jeho smrti jsem měla nádherný prožitek Jednoty. Seděla jsem na zahradě, dívala se bujnou zeleň, zrající plody a nasávala atmosféru večera, měkké světlo a naprostý klid uvnitř sebe, ve svém nitru. V tu chvíli jsem naprosto zřetelně procítila, že mi vlastně nechybí, že je  mou součastí, že je v mém srdci. Ten pocit se rozšířil dál, cítila jsem ho všude kolem sebe a ve všem, pocit stále rostl, až jsem jasně vnímala, že ne jen on je součastí všeho a všech, ale zároveň i my jsme součástí jeden druhého a všeho na naší Zemi. Najednou se mi obraz rozmlžil a já vnímala sebe a vše kolem jako jiskřivou barevnou mlhovinu, která se prolíná. Byl to překrásný pocit Jednoty. V Jednotě není osamělost, oddělení. V Jednotě je klid, pokora, Láska.

Jsem vděčná za tyto prožitky, protože na druhé straně je mé Ego, které často pracuje na plné obrátky. Nepřijímá, že už není, chce ho zpět. Cítí nespravedlnost "jak s tímhle mám dál žít". Zlobí se "že mě tu nechal". Nahlodává mou důvěru, že "tohle nedám". I to je součástí procesu. To je Život.

Jsem vděčná za přátele kolem mě, kteří mi dávají zpětnou vazbu, vhledy, úhly pohledu a já se díky nim opět vracím k důvěře ve vesmírný proud. Dokážu procítit, že je něco mnohem většího nad námi, nad našimi životy. Že když přijímáme věci tak, jak se dějí, dokážeme se otevřít jiným, které k nám opravdu patří. Protože, ačkoli si myslím, že víme, co chceme, tak nevíme vůbec nic a v tom je velká úleva. 

Snažím se ze všech sil mít otveřenou hlavu a srdce a být prostupná všemu, co přichází. Je to dost fuška. Někdy to jde snadno a jindy jsem zase úplně marná. Je to proces.

Děkuji všem, kteří se mnou soucítí, píší, myslí na mě. Cítím podporu vás všech a jsem za ni vděčná. V tuto chvíli dokážu říct, těším se nadalší setkání s vámi všemi na našich společných lekci. Jen prosím ještě o pár chvil.

S Láskou, Lucka.

 

www.jogalucie.cz

Ing. Lucie Matoušková
Klášterec nad Ohří
776 622 909 info@jogalucie.cz
Vytvořeno službou Webnode