Zamyšlení

Krásný den milí,

je to už snad měsíc, kdy se nám všem určitým způsobem změnil život. Konečně cítím potřebu s vámi sdílet své pocity, myšlenky, úhel pohledu.

V začátcích změn, které nás potkaly, jsem se nedokázala soustředit na nic jiného, než na sebe a svého syna, na svůj domov. Cítila jsem velkou potřebu zvnitřnění se, abych si zachovala svůj klid. Mnoho kolegů lektorů se po krátké době vrhlo na online lekce a já se s touto myšlenkou tak trošku prala. Jsem ráda, že jsme každý tak jiný a máme možnost volby. Můžeme si zacvičit, protáhnout se sami v tichosti svého nitra nebo si pustit příjemné video zkušených lektorů, kteří cítí potřebu být ve spojení prostřednictvím obrazovek. A je to v pořádku. Vše je dobro. Každý si v této době nalezne to své.

Věřím, že tato doba přinesla a přinese mnoho dobrého, inovativního, nové úhly pohledu, nová zjištění a především velké poznání. Velké poznání sebe samých. Toho, kým jsme, jak reagujeme. Je zajímavé se pozorovat. Mluvím teď sama za sebe, kdy v počátku přícházela určitá forma strachu. Ale co je vlastně strach? Je to výplod mysli? Ega?  A jsme my sami skutečně naší myslí, jsme my sami našimi myšlenkami? Nejsme, jsme Duše, Láska a Mír. Nic konkrétního mě tedy neohrožovalo. Ztišila jsem tedy svou mysl, prohloubila dech, zavřela oči a klesla do srdce, kde nebylo nic jiného, než klid a pocit, že je tohle všechno nějak dobře. A bylo. A je. A moc. Jsem doma, se synem, doma, kde pečuji o nás, o sebe. Najednou je všechno jednodušší. Cítím klid, jsem klidnější, citlivější, vnímavější k sobě i okolí.

Dny plynou a já si říkám, co bude dál. Vlastně nevím, nevím nic. A to je úleva. Vím jen to, že takhle je mi dobře a snažím se tem pocit klidu a pohody otisknout do každé buňky svého těla, abych v něm zůstala, až se vše zase "rozjede". A třeba nerozjede, ve smyslu, nerozjede ve starých kolejích.

Buďme šťastní, smějme se a udržujme si klid. Nezahlcujme se katastrofickými zprávami a zavádějícími čísly. 

Těším se na vás a moc! Usmívám se, když myslím na naše společné setkávání a věřím, že brzy přijde čas a my se budeme  zase vídat, sdílet, zpívat, cítit se společně hezky. Věřím, že to už dávno umíme i každý sám za sebe, jen s druhými, které máme rádi a je nám v jejich společnosti dobře, se náš vlastní pocit násobí.

S Láskou. Lucka

www.jogalucie.cz

Ing. Lucie Matoušková
Klášterec nad Ohří
776 622 909 info@jogalucie.cz
Vytvořeno službou Webnode