CÍTIT
Tahle rána, kdy jsem sama, v kamnech plápolá oheň a já se dívám ven, mám tak moc ráda. Kopce už pomalu odhalily svoje křivky, stejně tak i stromy. Barevné listí se už přesunulo pozvolna na Zem a přikrylo ji překrásnou pokrývkou.
Ještě před chvílí jsem i já ležela na zemi, ne venku, doma, ve svém pokojíčku na chundelatém koberci a přemýšlela. To dělám často. Až mám výčitky, že jsem lenoch. Prostě jen tak jsem a civím, nebo ležím a přemýšlím si, sním. Dnes ráno jsem chvilku meditovala a přemýšelela o cítění, o cítění lásky. Připomněla jsem si ten krásný pocit ze své vize, to spojení srdcí, ten proud energie proudící od srdce k srdci a říkám si, proč to jako lidé nejsme tak často ochotni cítit. Čeho se bojíme. Zranění? Nebo se snad stydíme, za to, že cítíme lásku ať už v jakékoli podobě? Bojíme se posměchu? Jeden můj kamarád mi řekl, že cítí různé druhy lásky :-) Přijde mi to moc krásné. Dovolí si ji cítit. Prostě jen proto, že tak krásně tančí, nebo proto, že je to báječná kamarádka. Prostě to cítí! Já miluju to proudění od srdce s k srdci. Cítím ho s mojí mámou, když ji objemu, s mým synem, s lidmi z Roklinky, i přesto, že se mnohdy známe jen letmo. Vlastně ani danou bytost nemusíme znát, jediné, co je potřeba, je OCHOTA TO CÍTIT. Protože na určité úrovni se všichni známe, jsme spojení, jsme jedním. Nemusí to být nutně romantická láska, je to prostě "jen" Láska. Cítím ten proud každou chvíli při mazlení se svými 3 kočkami, Miou, Mazlínem a Kiki, i se svou psí holkou Eli. Často si říkám, že je to těžký se furt tak CÍTÍT (v některých aspektech svého života jsem samozřejmě marná a necítím :-D), ale celkem vzato, děkuju, že CÍTÍM. Všechno, i bolest z odmítnutí, žal, smutek. Protože když vypnu ego, tak jasně vnímám, že celý ten tyjátr je jen výsledek mého vlastního divadelního dramatu, pefektně zrežírovaná hra, já v hlavní roli. A proč? Abych pochopila další svůj zajetý program, který mi nedovolí žít v opravdové lásce, vztahu (se sebou a tím pak i s druhými). Jsem vždy ochotná se na to podívat, zjistit, co dělám "blbě" a opravit to. Cítění jde ruku v ruce s ochotou, nebo naopak?
Buďme ochotní se cítit, cítit všechny své pocity a cítit lásku, bláznivě, vášnivě, jemně, jakkoli, jen s tím začněme, mějme tu ochotu!
Krásný podzim :-) S Láskou Lucina.
