CÍTIT KLID

CÍTIT KLID

 

Miluju ten pocit klidu, který prosakuje každou mou buňkou, naplňuje mé fyzické i energetické tělo. A nejvíc ten pocit miluju, když přichází po delší době nepokojů, které uvnitř mě svádí ego se srdcem. Cítím ten klid plně fyzicky, jako obrovský prostor v mém hrudníku. Všechna bolest zmizí a zůstane NIC. Dokonale klidné, tiché, obrovské NIC, které mě sytí klidem. Tyhle chvíle často přichází po společných praxích jógy. Nebo venku na loukách, kdy se jen dívám na nebe a kopce kolem. Na horách, když se rozhlížím daleko do krajiny nebo se nechávám zahalovat magickou mlhou. Je to vlastně ve chvílích, kdy se spojím se svým srdcem, se svým Zdroje, s Bohem uvnitř sebe. Kdy ego spí a já nepřemýšlím. Tohle jsou ty opravdové chvíle, kdy mám pocit, že jsem doopravdy živá. Kdy vnímám, že to, co dělám, má smysl. A není to jen jóga a společné chvíle se všemi těmi báječnými bytostmi, ale i to zdánilvé nicnedělání, kdy jen sedím a dívám se, cítím a NIC. 

 

Pokaždé se z toho pocitu narodí nějaké uvědomění. Není to nic nového, světoborného, nic co bych si měla přivlastňovat nebo co jsem sama objevila. Jsou to známé věci, které konečně pochopím, které jsem si x krát před tím, jakoby naprázdno, říkala, až konečne dolehly k mému srdci. Dnes se z toho příjemného nic zrodilo PŘIJETÍ. Přijetí věcí, situací, lidí přesně tak, jak jsou. Bez věčného tlaku chtít něco ovlivnit, chtít aby něco nějak bylo. Já, někdo druhý, situace kolem mě. S přijetím pak přišlo další uvědomění. Že danou věci vlastně vůbec nemusím chápat, nemusím chtít vysvětlení, nemusím ji analyzovat, stačí jen prosté PŘIJETÍ. To je taková úleva :-D Akorát je to tedy proces. Bolestný, očistný, někdy na můj vkus trochu zdlouhavý, mnohdy dramatický :-D Jenže tenhle proces, tohle prožití si dané situace může být prospěšné, pokud vnímáme, že je za tím vším něco mnohem víc a to, zprávy pro nás. Můžeme z toho báječného dramatu dokonce těžit cenné informace.

 

Cítit klid ale neznamená zůstat v letargii. Cítit klid znamená udržovat rovnováhu energie. Cítit klid znamená umět nastavit hranice a říct NE úplně všemu, co mi klid a rovnováhu rozbíjí.

 

A co bych si přála já v tomto roce? Přála bych si umět udržet rovnováhu, klid a být opravdová a autentická ve všem co dělám, beze strachu, že nebudu milována. Protože když člověk ztratí sebe, pak nežije sebe, nedává sebe, nemůže se milovat a je pro ostatní nečitelný, pak vlastně ani nemůže přijít ten pravý člověk, který uvidí jeho pravou podstatu, jeho duši, který jej bude opravdu a ze srdce milovat se vším, kým je. 

 

Přála bych nám všem, abychom uměli zachovat rovnováhu a klid uvnitř nás.

Přála bych nám všem, abychom se projevovali autenticky, opravdově a ze srdce, beze strachu, že nebudeme přijímáni a milováni.

Přála bych nám všem, abychom otevřeli svá srdce a cítili lásku, svou lásku, která je tu pořád, neustále proudí.

Přála bych nám všem KLID a MÍR.

 

Mějme nádherný čas sami se sebou, buďme k sobě laskaví a vlídní, ale hlavně, buďme pravdiví sami k sobě a svou pravdu žijme!

 

S Láskou, Lucka.

 

Krásný čas. S Láskou, Lucka.CÍTIT KLID

 

Miluju ten pocit klidu, který prosakuje každou mou buňkou, naplňuje mé fyzické i energetické tělo. A nejvíc ten pocit miluju, když přichází po delší době nepokojů, 

které uvnitř mě svádí ego se srdcem. Cítím ten klid plně fyzicky, jako obrovský prostor v mém hrudníku. Všechna bolest zmizí a zůstane NIC. Dokonale klidné, tiché, obrovské NIC, 

které mě sytí klidem. Tyhle chvíle často přichází po společných praxích jógy. Nebo venku na loukách, kdy se jen dívám na nebe a kopce kolem. Na horách, když se rozhlížím daleko do krajiny 

nebo se nechávám zahalovat magickou mlhou. Je to vlastně ve chvílích, kdy se spojím se svým srdcem, se svým Zdroje, s Bohem uvnitř sebe. Kdy ego spí a já nepřemýšlím. Tohle jsou ty opravdové chvíle,

kdy mám pocit, že doopravdy žiju. Kdy vnímám, že to, co dělám, má smysl. A není to jen jóga a společné chvíle se všemi těmi báječnými bytostmi, ale i to zdánilvé nicnedělání, kdy

jen sedím a dívám se, cítím a NIC. 

 

Pokaždé se z toho pocitu narodí nějaké uvědomění. Není to nic nového, světoborného, nic co bych si měla přivlastňovat nebo co jsem sama objevila. Jsou to známé věci, které konečně

pochopím, které jsem si x krát před tím, jakoby naprázdno, říkala, až konečne dolehly k mému srdci. Dnes se z toho příjemného nic zrodilo PŘIJETÍ. Přijetí věcí, situací, lidí přesně tak,

jak jsou. Bez věčného tlaku chtít něco ovlivnit, chtít aby něco nějak bylo. Já, někdo, situace kolem mě. S přijetím jde ruku v ruce další uvědomění, že danou věci vlastně 

vůbec nemusím chápat, nemusím chtít vysvětlení, nemusím ji analyzovat, stačí jen prosté PŘIJETÍ. Akorát je to tedy proces. Bolestný, očistný. Ze kterého ale člověk může vyjít silnější,

klidnější, vědomější.

 

Cítit klid ale neznamená zůstat v letargii. Cítit klid znamená udržovat rovnováhu energie. Cítit klid znamená umět nastavit hranice a říct NE něčemu, co mi klid a rovnováhu rozbíjí.

 

A co bych si přála já v tomto roce? Přála bych si umět udržet rovnováhu, klid a být opravdová a autentická ve všem co dělám, beze strachu, že nebudu milovaná.

 

Přála bych nám všem, abychom uměli zachovat rovnováhu a klid uvnitř nás.

Přála bych nám všem, abychom se projevovali autenticky, opravdově a ze srdce beze strachu, že nebudeme přijímáni a milováni.

Přála bych nám všem, abychom otevřeli svá srdce a cítili lásku, svou lásku, která je tu pořád, neustále proudí.

Přála bych nám všem KLID a MÍR.

 

Mějme nádherný čas sami se sebou, buďme k sobě laskaví a vlídní, ale hlavně, buďme pravdiví sami k sobě a svou pravdu žijme!

 

Krásný čas. S Láskou, Lucka.CÍTIT KLID

 

Miluju ten pocit klidu, který prosakuje každou mou buňkou, naplňuje mé fyzické i energetické tělo. A nejvíc ten pocit miluju, když přichází po delší době nepokojů, 

které uvnitř mě svádí ego se srdcem. Cítím ten klid plně fyzicky, jako obrovský prostor v mém hrudníku. Všechna bolest zmizí a zůstane NIC. Dokonale klidné, tiché, obrovské NIC, 

které mě sytí klidem. Tyhle chvíle často přichází po společných praxích jógy. Nebo venku na loukách, kdy se jen dívám na nebe a kopce kolem. Na horách, když se rozhlížím daleko do krajiny 

nebo se nechávám zahalovat magickou mlhou. Je to vlastně ve chvílích, kdy se spojím se svým srdcem, se svým Zdroje, s Bohem uvnitř sebe. Kdy ego spí a já nepřemýšlím. Tohle jsou ty opravdové chvíle,

kdy mám pocit, že doopravdy žiju. Kdy vnímám, že to, co dělám, má smysl. A není to jen jóga a společné chvíle se všemi těmi báječnými bytostmi, ale i to zdánilvé nicnedělání, kdy

jen sedím a dívám se, cítím a NIC. 

 

Pokaždé se z toho pocitu narodí nějaké uvědomění. Není to nic nového, světoborného, nic co bych si měla přivlastňovat nebo co jsem sama objevila. Jsou to známé věci, které konečně

pochopím, které jsem si x krát před tím, jakoby naprázdno, říkala, až konečne dolehly k mému srdci. Dnes se z toho příjemného nic zrodilo PŘIJETÍ. Přijetí věcí, situací, lidí přesně tak,

jak jsou. Bez věčného tlaku chtít něco ovlivnit, chtít aby něco nějak bylo. Já, někdo, situace kolem mě. S přijetím jde ruku v ruce další uvědomění, že danou věci vlastně 

vůbec nemusím chápat, nemusím chtít vysvětlení, nemusím ji analyzovat, stačí jen prosté PŘIJETÍ. Akorát je to tedy proces. Bolestný, očistný. Ze kterého ale člověk může vyjít silnější,

klidnější, vědomější.

 

Cítit klid ale neznamená zůstat v letargii. Cítit klid znamená udržovat rovnováhu energie. Cítit klid znamená umět nastavit hranice a říct NE něčemu, co mi klid a rovnováhu rozbíjí.

 

A co bych si přála já v tomto roce? Přála bych si umět udržet rovnováhu, klid a být opravdová a autentická ve všem co dělám, beze strachu, že nebudu milovaná.

 

Přála bych nám všem, abychom uměli zachovat rovnováhu a klid uvnitř nás.

Přála bych nám všem, abychom se projevovali autenticky, opravdově a ze srdce beze strachu, že nebudeme přijímáni a milováni.

Přála bych nám všem, abychom otevřeli svá srdce a cítili lásku, svou lásku, která je tu pořád, neustále proudí.

Přála bych nám všem KLID a MÍR.

 

Mějme nádherný čas sami se sebou, buďme k sobě laskaví a vlídní, ale hlavně, buďme pravdiví sami k sobě a svou pravdu žijme!

 

Krásný čas. S Láskou, Lucka.