BOJ O ENERGII
Jestli mi o něco v mém životě opravdu jde, pak jsou to krásné, pravdivé a smysluplné vztahy. Záleží mi na tom, jak se cítím v každém vztahu, který ve svém životě mám. Ať už to jsou vztahy v práci s kolegy, mezi přáteli, v rodině nebo s partnery.
V pátek jsem měla krásné odblokování u mé báječné přítelkyně a úplně nejvíc nejlepší kamarádky :-D Míši Babáčkové. Přes povídání o tom, co v poslední době prožívám jsme se dostaly k závislosti na energii od druhých lidí. Ne, že bych si tohle upírství už párkrát neřešila, ale prostě přišlo znovu na řadu, tak jsme se mu podívaly na kloub.
V mém příběhu jsem byla v bříšku a měla jsem se narodit. Cítím, jak se vše připravuje, vnímám tlak a obrovskou nechuť k něčemu, co je mi neznámé. Vždyť tady, kde jsem, to je můj život, to mi stačí. Teplo, přítmý, známý prostor, bezpečí. Takhle mám žít, nechci nic měnit. Chci, aby to bylo po mém, chci zůstat, kde jsem. Kdybych měla drápky, tak se zaháknu, abych proces zvrátila. Mám pocit, že když se věci nedějí tak, jak chci já, tak je všechno špatně, hodnotím se tím, že věci neběží tak, jak jsem si je naplánovala, tak jak očekávám. Prociťuji si, jaký je to pocit, zůstávám v něm dostatečně dlouho. "Jaké je to z pohledu energie?", ptá se mě Míša. Vidím černo, hnilobu, je to staré, nefunguje to tady, cítím, jak se to bortí, jak už to vlastně není a já na tom pořád lpím. Je to pro mě známé a nechci se toho vzdát. Jenže ten proud je tak silný, pořád proudí bez ohledu na to, co já, je to neustálý proces, který žádná vůle nemůže zvrátit. Prociťuji si příběh z pohledu energie, zůstávám dostatečně dlouho, něco z toho vznikne.
Najednou vidím světlo, které prostvítá malou škvírkou. Není to jen světlo. Jsou to všechny barvy galaxie, všechny hvězdy, souhvězdí, mlhoviny. Vydám se tam a narodím se. Nevnímám ale prostředí nemocnice. Jakmile se vyloupnu na svět, jakoby do mě vrazila obrovská vlna. Otiskávají se do mě všechny krásy celé planety. Vidím moře, hory, řeky, lesy a louky. Vidím nebe a západ slunce. Pláču vší tou krásou, cítím nekonečnou lásku, cítím tolik energie, spojení se zdrojem, Bohem. Cítím obrovskou úlevu, klid, lásku, přijetí. Je to neskutečný pocit.
Naše ego vychází z minulosti. Nezná to, co by mohlo být a drží nás v tom známém, starém a mnohdy nefunkčním a destruktivním, které se ale bortí. Nemohla jsem zůstat dál v bříšku, ten proces byl nezvratný. Kdybych dál vzdorovala, bránila se a měla odpor k tomu novému a neznámému, co bych mohla způsobit? Jakmile jsem se ale poddala a šla s proudem, získala jsem něco mnohem víc, než jsem dosud měla. Pokud se tedy věci nedějí tak, jak jsem si vymysleli, pokud máme očekávání, která se nenaplňují, potom přichází frustrace, stavy plné strachu, odporu a to je něco, co nám škodí, brzdí nás, nedovolí nám žít v Lásce. Když ale povolíme a jen si uvědomíme, že zase vzdorujeme a necháme prostě jen tak věci se dít svým vlastním tempem, můžeme získat něco mnohem víc. Něco daleko krásnějšího, než jsme si kdy vůbec dokázali představit.
A souvislost s bojem o energii? Cítila jsem obrovské spojení se Zdrojem, Bohem a jasně jsem vnímala tu Energii a to, že jí mám pořád a není závislá na nikom zvenčí. Častokrát ve svých vztahzích bojujeme o energii a říkáme tomu Láska a je jedno, zda jsou to vztahy partnerské nebo mezi přáteli či v rodině. Já si v tu chvíli jasně uvědomila, že úplně stačí, že je ten člověk součástí světa, kde žiju, že stačí, že ho vnímám stejně, jako vnímám krásu západu slunce nebo pohledu na barevný podzimní les a kopce, protože zdroj mé Lásky, Energie vychází ze mě a ze spojení s nebem, že vnímám spojení a klid i když s ním zrovna nejsem.
Miluju tyhle objevné cesty do sebe samé. Ten pocit úlevy a to, že když se věci nesnažím řídít a ovlivňovat je, předčí pak výsledek nebo průběh událostí mé očekávání :-)
Mějte nádhernou barevnou neděli. S Láskou, Lucie.
